Prečo nemám kamarátov? Lebo ich nechcem mať...
5. 2. 2012
Tento článok mi totálne hovorí z duše. Rozmýšľala som o tom presne tak isto ako je tu písané.... a dospela som k tomu istému a hľadať kamarátov sa už ani nesnažím... fakt si myslím, že je to docela obojstranné, nestránim sa ľudí len ja, ale aj oni mňa, pretože oni tiež zrejme cítia, že som akoby niekde inde... a mne to v podstate momentálne vyhovuje tak ako to je, hoci niekedy to je nepríjemné, bolestivé a neviem aké ešte, ale ja čakám na tú krásnu chvíľu keď budem cítiť vo svojom okolí niekeho blízkeho akoby odjakživa... chápete?
Jak jsem řešila otázku ,,přátelství a já"
21. března 2008 v 12:33 | Alue | Zamyšlení
...Četla jsem nádhernou knihu pod názvem ,,Hovory s Bohem pro mladé"... když už mě bolely oči, tak jsem ji jednoduše zaklapla, položila na stolek, protáhla se a tu mě napadla zničehonic otázka... ,,A proč nemám kamarády?" ... začala jsem se jí zabývat... ,,Já nemám kamarády?" ... No asi jak se to vezme... pár známých mám, co jsou milí...
teď byl na mysli přítel takový, který s vámi často chodí ven, kterému můžete říct úplně všechno a pochopí vás... který sdílí vaše nejhlubší tajemství.. který má podobné zájmy jako vy... zkrátka přítel až za hrob...
,,No jo?" říkám si... ,,Vždyť ale tohle já řeším celej svůj život, že jsem vlastně nikoho takovýho ještě nepotkala... jednu dobu to přeci byl i podmět pro to být po večerech smutná... ale proč to řeším teď?" ,,Proč?"
...,,ale když už u toho jsme, tak proč teda? Čím to je? Jsem špatná kamarádka já? Nebo kamarády nechci? Proč je tedy nemám, když po nich tak toužím?"
a s tímto jsem na chvilku počkala, co se zrodí v moji mysli... čekala jsem na Božské vnuknutí.. na to úžasné Božské vnuknutí, které dostanu vždy, když to potřebuju.. vždy když potřebuju znát odpověď na nějakou svou otázku... a netrvalo to dlouho, odpověď přišla.
Přišla jako zásah z čistého nebe, až jsem se musela plesknout do čela, že mě to hned nenapadlo. :)
Víte, co za odpověď jsem dostala?
,,Víš, proč jsi ještě pořád nikoho takového nenašla? Velkou roli v tomto hraje tvoje odlišnost. Není moc lidí jako ty... ostatní to vidí.. mnoho lidí se bojí nových věcí a tak se tě vědomě i podvědomě straní.. ale to není ten hlavní důvod, proč... Víš přeci, že člověk dostává to, co sám dává..."
,,Chceš říct, že nejsem dost přátelská?"
,,Nene.. to netvrdím... ty totiž vůbec nestojíš o přátelství lidí, kteří se vyskytují běžně v tvém životě."
,,Ale jakto? Vždyť se s nimi chci přátelit... snažím se komunikovat.. usmívám se pořád jak pakoš... sedám si k děckám na obědech.. to je nějaká hloupost...
,,To říkáš ty... ale poslouchala jsi někdy, co říká tvé srdce, které touží po lidech, kteří jsou jako ty? Ty nechceš kamarádit s někým, kdo je úplně jiný, než ty. Víš, že by vám to neklapalo... ale nechceš si to připustit... pořád se snažíš o věcech, ve kterých jsi jiná, nemluvit, protože víš, že tomu oni nerozumí... ale oni nejsou hloupí... oni vědí, že nezapadáš mezi ně... snaž se jak chceš.. buď milá, ale neočekávej přátelství od lidí, o jejichž přátelství vlastně nestojíš..."
,,Dobrá dobrá.. chápu.. máš pravdu.. tak ale proč se snažim...ahá! Efekt bumerang!"
,,Přesně tak, dostaneš to, co sama dáváš... ty víš, že až změníš prostředí, kde bude mnoho lidí a kde bude mnoho příležitostí najít ty skutečné přátele, v této době se ti vrátí to, co jsi se snažila vyzařovat do svého okolí po celých těch dlouhých 15let.
,,15?"
,,Dobrá, v té době to bude již 16. To ale nemění nic na faktu, že nemáš přátele, protože je vlastně mít nechceš. Ne proto, že by jsi byla samotářka, nebo že by jsi byla protivná... to vůbec ne.. to si o sobě hlavně nenech namluvit.. čekáš jen na ty správně lidi.. na ty vhodné lidi, kteří se k tobě hodí a před kterými si nebudeš muset hrát na někoho jiného..."
,,Ano! To je pravda! A já to vím už dlouho... jen jsem si to nechtěla přiznat... asi. :) Děkuji ti za tvojí pomoc"
...takže co si z toho můžete odnést vy? to nechám na vás.. možná, že jste v podobné situaci, jako já, tedy může to být odpověď i pro vás.. proto jsem to sem napsala... pro vás...